Přeskočit na obsah

Heinz Guderian

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Heinz Guderian

Rodné jménoHeinz Wilhelm Guderian
Narození17. června 1888
Chełmno
Úmrtí14. května 1954 (ve věku 65 let)
Schwangau
Místo pohřbeníGoslar
ChoťMargarete Goerne
DětiHeinz Günther Guderian
Vojenská kariéra
Hodnostgenerálplukovník
SložkaPanzerwaffe
Armored troops of the Wehrmacht and Waffen-SS
Bitvyzápadní fronta první světové války
první světová válka
druhá světová válka
První bitva na Marně
bitva u Verdunu
Battle of Wizna
Battle of Kobryń
bitva o Francii
Bitva u Bělostoku a Minsku
bitva u Smolenska
bitva o Kyjevský kotel
bitva před Moskvou
VyznamenáníRytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolestí
Řád Fridrichův
spona k Železnému kříži
Kříž cti
medaile Na památku 13. března 1938
Sudetská pamětní medaile
Služební vyznamenání Wehrmachtu
Vévodský sasko-ernestinský domácí řád
Řád svatého Sávy
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Heinz Wilhelm Guderian (17. června 188814. května 1954), pro svůj agresivní a vysoce efektivní styl vedení jednotek známý jako „Schneller Heinz“ – „Rychlý Heinz“, byl německý vojenský teoretik a generál tankových vojsk.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se o hlavního tvůrce tankové doktríny německé armády i teorie blitzkriegu. Jeho kniha Achtung! Panzer! z roku 1937 je dosud považována ze jednu ze základních učebnic taktických a strategických zásad úlohy tankových jednotek v koordinaci s mobilním dělostřelectvem a motorizovanou pěchotou podpořenou letectvem. Tato seskupení rychle útočících formací, se stala jádrem wehrmachtu v moderní válce, ve které dokázala provést hluboké průlomy a obklíčení velkých území nepřátelských vojsk. Guderian byl zpočátku velitelem tankového sboru (Invaze do Polska, Invaze do Francie), posléze tankové armády (Operace Barbarossa). Během úspěšného tažení a pronásledování britských expedičních vojsk u Dunkerque mu samotný Hitler nedovolil zničit beznadějně ustupujícího nepřítele k pobřeží Atlantiku. Jeho taktika Blitzkriegu se však nejvíce osvědčila při napadení Sovětského svazu a způsobila Rudé armádě obrovské materiální a lidské ztráty.

Guderian při cestě na východní frontu, 1943

Během tohoto ruského tažení se však naplno projevily jeho typické spory s nadřízenými. Guderian byl mimo jiné jedinečný tím, s jakou vynalézavostí dokázal mistrně obcházet či přímo ignorovat rozkazy vrchního velení. Po neúspěchu wehrmachtu dobýt hlavní ruskou metropoli Moskvu, se Guderian dostal do vůdcovy nevole. Dne 25. prosince 1941 byl odvolán společně s vrchním velitelem pozemního vojska Waltherem von Brauchitsch. Adolf Hitler se stal od této doby vrchním velitelem všech vojenských sil Německa a Heinz Guderian byl převelen do rezervy OKH pro ignorování Hitlerových rozkazů zakazujících ústup. Byl přesvědčen, že viníkem jeho odvolání byla pomluva polního maršála Günthera von Kluge, který tak chtěl zamaskovat své některé velitelské chyby. Guderian dokonce vyzval Klugeho na osobní souboj, který však Adolf Hitler zakázal.

1. března 1943 byl znovu povolán do služby jako generální inspektor tankových vojsk a měl na starost dohled nad vývojem, výrobou a výcvikem obrněných jednotek. Na rozdíl od Hitlera, který preferoval technické novinky,[zdroj?] Guderian dával přednost jednodušším, lehčím a pohyblivým panzerům s dostatečným dojezdem. Od 21. července 1944 do 28. března 1945 byl náčelníkem generálního štábu pozemních vojsk (OKH). Po ostrých sporech s Hitlerem, které neustávaly a byly čím dál víc vyhrocenější, obdržel od vůdce rozkaz, aby rezignoval „ze zdravotních důvodů“.

Po válce žil tři roky v americkém zajetí v Rakousku, nebyl však obžalován z válečných zločinů a nebyl předvolán před Norimberský tribunál, přestože v této věci intervenovali zejména Poláci a Sověti. Byl to mimořádně schopný generál, patrně jeden z nejlepších německých vojevůdců celého období války, ale neobdržel nikdy hodnost polního maršála. Na sklonku života vydal knihu Erinnerungen eines Soldaten (v České republice vyšlo jako Vzpomínky generála), kde popisuje své zkušenosti s činností ve wehrmachtu. Zemřel v bavorském Schwangau roku 1954.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GUDERIAN, Heinz. Achtung-Panzer!: the development of tank warfare. London: Weidenfeld & Nicolson, 2012. ISBN 978-1-780-22580-7.
  • GUDERIAN, Heinz. Achtung-Panzer!: the development of tank warfare. London: Cassell, 1999. 220 s. ISBN 978-0-304-35285-2.
  • GUDERIAN, Heinz. Guderian, vzpomínky generála. Brno: Jota, 2009. 546 s. Literatura faktu a military. ISBN 978-80-7217-648-9.
  • OREL, Josef. Největší vojevůdci 2. světové války. 1. vyd. Frýdek-Místek: Alpress, 2010. 583 s. ISBN 978-80-7362-757-7.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]